WebZdarma.cz
 

ROMAN RUSKÝ

úvod

kdo to je

co dělá

vylezeno, sečteno

akce

fotky 

kontakt

odkazy

 

 

Taky občas nadáváte a vymlouváte se, proč to zrovna dneska nejde (lezení)?

Taky se vám nechce, protože vás bolí ruce, včerejší "jedno" dostalo rakovinu a začalo bujet do objemů neshodujících se s udržením rovnováhy i večeře?

Když se chce, tak to jde!

Vlastní vyhledávání
Stačí, když opravdu chcete (a ještě tedy seženete pár volů do potahu).

 tažný skot jsou jeho kamarádi 

Protože na to nevidí, a protože by se to taky nedalo číst, rozhodli jsme se chlubit naším kamarádem my. Když nic jiného, tak by to mohlo sloužit jako inspirace.

Nesedí na zadku a nestěžuje si, jak je ten život hroznej (alespoň ne víc než ostatní). Snaží se si ho užít. Pokud bych ho měl jednou větou představit, tak jeho vlastní:

 "jsem slepej, ne blbej."

večer ho sice můžete potkat někde po Brně, jak mlátí omítku ze zdí slepeckou holí, ale to není, že by ji nějak moc potřeboval. Podezírám ho, že ho to prostě baví. Občas ho sice překvapí dopravní značka ve výšce čela, ale co jsou pro fotbalistu odřená kolena, to je pro Romana omlácené čelo. Ani nevíme, jaký tvar jeho hlava původně měla. Každopádně správně rozprostřenými údery se mu daří zachovávat celkem vzhledný tvar.

Leze a nevidí na to

Jak rád vypráví (+- to tak určitě bylo), přišel k němu jednou na Fritu (proslulá lezecká stěna za 28,- /hod) nějaký kluk. Nesmělá konverzace začala! "Ahoj, ty....jak tak na tebe koukám, ty na to asi moc nevidíš, co?", následovala odpověď: " Ty, když o tom teď tak přemýšlím, tak vlastně nevidím."

Jak krásně to může někdy začít :-), ale jeho kamarádům se tu věnovat nebudeme.

O jeho lezeckých začátcích vlastně moc nevím. Ne že by mi to neříkal, ale mám na to dost špatnou paměť. Kromě nějakých bojových sportů a kdoví čeho ještě, se prostě věnuje lezení. Už asi od roku 2004 začal opět chodit na stěnu. Zpočátku jen na bouldery, to proto, že jsem sním ze začátku chodil jen já a šedivěl jsem z představy, že bude chtít na lano. Pak si našel další kamarády (za což jsem mu vděčný, protože jsme se všichni navzájem adoptovali) a začali jsme být šediví z toho, že bude chtít lézt na prvním. Teď začínám být už celkem slušně prošedivělý.

Roman leze na prvním. Leze si cesty, které dost začátečníků, kteří na to vidí velice dobře (začátečník má totiž "velké oči"), dává stěží na druhém. Na druhém má na kontě nějaké 7- (alespoň co jsem byl schopen si zapamatovat). Na prvním to samozřejmě není tolik, ale 5+ na našich skalách a nějakých 5c na jihu nejsou náhodné veličiny. Dokonce se nespokojil se skalkami. v r. 2006 si dali s Oualem (onen tázající se kamarád) za cíl asi 500 metrovou stěnu v Rumunském Bucegi. Nevylezli, ale přežili, z čehož jsem měl obrovskou radost nejen proto, že se mi vrátil můj matroš.

Za rok 2007 pak dostal od ČHS ocenění za lezecký výkon mezi handicapovanými lezci - výstup hranou Sasso di Bosconero s Oualem.