Taky občas nadáváte
a vymlouváte se, proč to zrovna dneska nejde (lezení)?
Taky se vám nechce,
protože vás bolí ruce, včerejší "jedno" dostalo rakovinu
a začalo bujet do objemů neshodujících se s udržením
rovnováhy i večeře?
Když
se chce, tak to jde!
Vlastní vyhledávání
Stačí, když
opravdu chcete(a ještě tedy seženete
pár volů do potahu).
tažný skot jsou jeho kamarádi
Protože na to
nevidí, a protože by se to taky nedalo číst, rozhodli
jsme se chlubit naším kamarádem my. Když nic jiného, tak
by to mohlo sloužit jako inspirace.
Nesedí na zadku a nestěžuje si, jak je ten
život hroznej (alespoň ne víc než ostatní). Snaží se si ho užít. Pokud bych ho
měl jednou větou představit, tak jeho vlastní:
"jsem slepej, ne blbej."
večer ho sice můžete potkat někde po
Brně, jak mlátí omítku ze zdí slepeckou holí, ale to není, že by ji nějak moc
potřeboval. Podezírám ho, že ho to prostě baví. Občas ho sice překvapí dopravní
značka ve výšce čela, ale co jsou pro fotbalistu odřená kolena, to je pro Romana
omlácené čelo. Ani nevíme, jaký tvar jeho hlava původně měla. Každopádně správně
rozprostřenými údery se mu daří zachovávat celkem vzhledný tvar.
Leze a
nevidí na to
Jak rád vypráví
(+- to tak určitě bylo), přišel k němu jednou na Fritu
(proslulá lezecká stěna za 28,- /hod) nějaký kluk.
Nesmělá konverzace začala! "Ahoj, ty....jak tak na tebe
koukám, ty na to asi moc nevidíš, co?", následovala
odpověď: " Ty, když o tom teď tak přemýšlím, tak vlastně
nevidím."
Jak krásně to
může někdy začít :-), ale jeho kamarádům se tu věnovat
nebudeme.
O jeho lezeckých
začátcích vlastně moc nevím. Ne že by mi to neříkal, ale
mám na to dost špatnou paměť. Kromě nějakých bojových
sportů a kdoví čeho ještě, se prostě věnuje lezení. Už
asi od roku 2004 začal opět chodit na stěnu. Zpočátku
jen na bouldery, to proto, že jsem sním ze začátku
chodil jen já a šedivěl jsem z představy, že bude chtít
na lano. Pak si našel další kamarády (za což jsem mu
vděčný, protože jsme se všichni navzájem adoptovali) a
začali jsme být šediví z toho, že bude chtít lézt na
prvním. Teď začínám být už celkem slušně prošedivělý.
Roman leze
na prvním. Leze si cesty, které dost začátečníků, kteří
na to vidí velice dobře (začátečník má totiž "velké
oči"), dává stěží na druhém. Na druhém má na kontě
nějaké 7- (alespoň co jsem byl schopen si zapamatovat).
Na prvním to samozřejmě není tolik, ale 5+ na našich
skalách a nějakých 5c na jihu nejsou náhodné veličiny.
Dokonce se nespokojil se skalkami. v r. 2006 si dali s
Oualem
(onen tázající se kamarád) za cíl asi 500 metrovou stěnu
v Rumunském
Bucegi.
Nevylezli, ale přežili, z čehož jsem měl obrovskou
radost nejen proto, že se mi vrátil můj matroš.
Za rok 2007 pak
dostal od ČHS ocenění za lezecký výkon mezi
handicapovanými lezci - výstup hranou Sasso di Bosconero
s Oualem.
